Hmmm podruhé

25. února 2015 v 12:37 | Meduza |  Meduza's world
Takový malý souhrn toho, co se u mě dělo cca od prosince až do současnosti.


Pamatujete si, jak jsem v předchozím článku měla radost, že se mi podařilo získat místo v laboratoři? Teď vás čeká nahlédnutí do jedné z největších laboratoří a malé info o tom, jak to funguje v českém zdravotnictví. Pro jistotu neuvádím názvy a jména osob, ale můžete si být jistí, že to takhle funguje ve všech větších laboratořích.

Začneme třeba porovnáním teorie a praxe.

Teorie: nováček, který nastoupí do laboratoře, má minimálně prvních 6 měsíců koukat a učit se, jak funguje provoz, jak se zachází se vzorky, jak se kalibrují přístroje, co dělat v případě patologických nálezů, po ruce má vždy nadřízeného, který mu vše vysvětluje a který ho nenechá bez dozoru

Praxe: po pár minutách nesouvislého a chaotického vysvětlování se očekává, že nováček všemu perfektně rozumí a telepaticky si případné informace vytáhne z hlavy kolegů, je na něj hozena veškerá odpovědnost, pokud něco nechápe, nebo neví, co má dělat, protože nemá nadřízeného po ruce, je třeba ho pomluvit a smát se mu za zády, dávat mu ty nejhorší práce a nechávat ho dělat přesčasy, pokud se v laboratoři něco pokazí, je potřeba hodit vinu na nováčka, i když za to vůbec nemůže

Dále není možné, aby si laboranti mohli odskočit se napít nebo na záchod, protože nemají povoleno metabolizovat. Jíst také nepotřebují. Taky vám přijde šílené, že se zdravotníci takto chovají? Mně tedy ano. Když jsem se snažila každou hodinu vyběhnout na chodbu, hodit do sebe hrnek vody a běžela na záchod, byla jsem považována za hrozného sabotéra a flákače.

Občas je normální, že jsou v práci od 6:00 do 20:00. Jelikož se vedení snaží šetřit, musí laborant zvládnout objem práce, se kterým by měli co dělat 3 lidé. Úmrtí v rodině? Žádný den volna na pohřeb neexistuje. V laboratoři se provádějí postupy, které jsou v rozporu se zákoníkem práce.

Oddělení hematologie, biochemie a mikrobiologie se navzájem pomlouvají a házející si klacky pod nohy. Ono nestačí, jak po nich šlape vedení, musí se likvidovat i mezi sebou a navzájem si co nejvíce znepříjemnit práci.

Vrchní jednotlivých oddělení se nestarají o zájmy svých zaměstnanců a neprosazují zlepšení určitých záležitostí u vedení.

Zaměstnanci jsou strhaní, mají psychické a fyzické problémy a natolik vymyté mozky, že všechny šílenosti, které se ve firmě dějí, považují za normální.
Tak, to by bylo k úvodu, teď přijdou na řadu moje zkušenosti.

Po pár dnech na třídírně (třídění vzorků a žádanek, roznášení jednotlivých vzorků na jednotlivá oddělení) jsem byla poslána na příjem - komunikace s pacienty je zábava, zvlášť když mají HIV nebo syfilis a vy nemůžete při kontaktu s nimi mít rukavice a roušku, takže sedíte s rukama na stole, bojíte se podrbat na nose a když se příjem zavře, tak se běžíte ponořit do dezinfekce - a nakonec jsem byla přidělena na hematologii.

To byla teprve pořádná legrace. Ještě že mi počítače a přístroje nedělají velký problém, jinak bych byla úplně ztracená. Nejhorší byl objem vzorků, na které oddělení prostě nemělo potřebnou kapacitu. Například u testů na srážlivost krve je potřeba zkontrolovat výsledek, zjistit od jakého lékaře je pacient, jakou má diagnózu, s čím se léčí a historii výsledků. Poté bylo potřeba měření buď opakovat, nebo potvrdit a výsledek zaslat lékaři.

Nejlepší je, že na kontrolu výše uvedených údajů prostě nebyl čas, tak jsem jak robot musela potvrzovat (ačkoliv nemám atestaci a tím pádem pravomoc, jenže není dostatek kvalifikovaných laborantů) a doufat, že nikdo kvůli mně neumře. Podle výsledků se stanovuje další léčba, množství léků atd., proto je potřeba, aby výsledek odpovídal realitě, jenže na důkladnou kontrolu prostě není čas a prostor.
Dále je potřeba mít vhodné oblečení do laboratoře, to je přeci jasné. Problém je, když vám ho v prádelně kradou a vy nemáte pak co nosit. Tak si prádlo perete doma a doufáte, že si nepřitáhnete něco infekčního.

Po pár týdnech začalo vedení vadit piercing v obličeji s tím, že by mohla nastat infekce (v reálu bych musela pojídat infekční materiál, aby k něčemu takovému došlo, což by ovšem byla alimentární nákaza) a že by to mohlo urážet pacienty, ačkoliv na hematologii jsem s nimi nebyla v kontaktu, tak jsem byla poslána na kobereček, kde se mě vedení snažilo zašlapat do země. Ještě že mám bohaté zkušenosti se školní šikanou a dokážu logicky a slušně argumentovat i ve vypjatých situacích. Piercingy jsem si tedy mohla nechat. V očích kolegů jsem byla považována za borce, který se dokázal postavit vedení a vydupat si svoje.

Podobných zážitků jsem měla více a vzhledem k platu, organizaci a celkové atmosféře, jsem se rozhodla podat výpověď ve zkušební době, což vzbudilo velký údiv a nakonec jsem se dozvěděla, že s mojí prací byli spokojení, ale já toho nelituji toho, nemám chuť si za tak málo peněz ničit zdraví.

Jen mě mrzí, že jsem se na práci tolik těšila a chtěla pracovat, ovšem ne v takových podmínkách. Absolventům trvá přibližně rok, než si najdou práci. Já si během pár měsíců našla hned 2 zaměstnání, ovšem obě za nic nestály. Nyní si hledám práci, kde nebudu kolabovat v důsledku dehydratace, kde budu moct chodit čůrat a kde dostanu zaplaceno tolik, aby mi to pokrylo aspoň náklady na život.

Aby celý post nevyzněl tak depresivně, tak mám i milé novinky - například nový fešný střih.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LucyRabbit (postaru Kumiko) LucyRabbit (postaru Kumiko) | Web | 25. února 2015 v 19:00 | Reagovat

a já ti ten "Abby" život tak přála :-(

2 lila lila | Web | 25. února 2015 v 19:04 | Reagovat

Tohle je šílený. Držím ti palce, aby sis našla něco mnohem lepšího. Jinak moc ti to sluší.

3 Čartkovova Čartkovova | Web | 26. února 2015 v 14:09 | Reagovat

Teď se Ti podařilo mě vyděsit, nejen s tím průběhem kontroly výsledků, nýbrž i s tím, jak se v laboratořích se zaměstnanci zachází. Vůbec se Ti nedivím, že jsi dala výpověď... nicméně i špatná zkušenost je zkušenost, člověk to musí brát takto, aby se z toho všeho nezbláznil.

Přeji Ti, aby sis našla práci, která Tě bude bavit, naplňovat, ve které Tě nikdo nebude peskovat a která bude dobře finančně ohodnocena. Když to tak po sobě čtu, ani nevím, jestli taková práce existuje ( :D ), ale nějaká, která se jí přibližuje, určitě ano. Už máš představu, co bys chtěla dělat?

4 Meduza Meduza | Web | 26. února 2015 v 14:33 | Reagovat

[1]: No já se též těšila, proto je to pro mě takové zklamání :(

[2]: Děkuju :)

[3]: Přesně takhle to beru - je to další zkušenost. Celkově se snažím žít podle motta "i pád na hubu je pohyb vpřed" :)
Moc děkuju za povzbuzení, ono se časem určitě najde něco, kde budu spokojená :) A vůbec, všichni si zasloužíme být spokojení :)

5 Nebožka Nebožka | Web | 2. března 2015 v 22:11 | Reagovat

Jaj, to je docela drsný. Ale tak na druhou stranu jsi zase o zkušenost bohatší, to se neztratí. A věřím, že si něco zajímavýho zase brzo najdeš, jsi šikovné děvče a já ti držím své uhnilé palce! :)

6 Meduza Meduza | Web | 3. března 2015 v 13:08 | Reagovat

[5]: Awww, děkuju ^.^

7 Martin Martin | E-mail | 22. března 2015 v 20:17 | Reagovat

Jednoznačně se přidávám k ostatním a přeji hodně štěstí do dalšího hledání. ;-)
Má zkušenost s pracovními poměry v ČR je taková, že 70-80 % firem (či institucí) nedodržuje zákoník práce (více či méně) - nekonečné přesčasy, které ti mnohdy nikdo nezaplatí, ochranné pomůcky a oděvy mnohdy chybí nebo nevyhovují a způsob vykonávání práce povětšinou neodpovídá předepsaným normám, vyhláškám a zákonům. Tak trošku jsem tušil, že ten život podle Abby u nás moc nepůjde. Se striktním dodržováním předpisů jsem se setkal jen u velkých výrobních nadnárodních firem, na které si tvrdě došláply kontrolní orgány. Počítej s tím, že (pokud nebudeš mít ohromné štěstí a nenarazíš na altruistického majitele firmy se super zaměstnanci, výdělečným oborem a smyslem dodržovat předpisy) tak budeš muset udělat kompromis u jednoho (či více) z parametrů: přátelská atmosféra / dobré progresivní vedení / ne příliš dlouhá pracovní doba / dobré finanční ohodnocení. (často se peníze / přátelství / krátká pracovní doba vylučují) Ale abych nebyl negativista, tak ti přeji ještě jednou hodně štěstí, protože jen ten kdo se nevzdává může uspět. A zároveň ti musím pochválit nový sestřih. ;-)

8 Meduza Meduza | Web | 24. března 2015 v 20:36 | Reagovat

[7]: Ano, tohle je v Čechách opravdu průšvih, ale myslím si, že za takové podmínky si můžou zaměstnanci tak trochu sami, když po sobě nechají šlapat. V mém okolí (poměrně velký okruh lidí všech možných profesí) není nikdo, kdo by měl tak otřesné zkušenosti v zaměstnání jako já (btw, z té laboratoře momentálně uteklo více zaměstnanců), přitom zas tak vysoké požadavky nemám - chci jen, abych měla práci, kterou mi někdo vysvětlí, kde není riziko, že se nakazím smrtelným onemocněním, kde bude možnost se napít a abych si vydělala tolik, abych zaplatila účty a mohla třeba začít spořit.
Ovšem budu se snažit dál, třeba se mi podaří jednou dostat do státního sektoru :)

9 Martin Martin | E-mail | 28. března 2015 v 17:32 | Reagovat

[8]:
No ve státním sektoru toho povětšinou moc nevyděláš. Ale zase je tam trochu jiné tempo práce, než v normální firmě. :-D Jen se tam dostat.

Chápu, že v laboratoři je nedodržování předpisů opravdu problém. Kór, když se můžeš něčím nepříjemným nakazit.
Doufám, že budeš mít v příštím zaměstnání větší štěstí. ;-)

10 Gil Gil | Web | 30. května 2015 v 13:59 | Reagovat

Odstaveček o teorii a praxi - jejku úplně znám!!! Já jsem pracovala v nemocnici jako zdr. sestřička - asi 2,5 měsíce, než jsem se na to vykašlala, protože už jsem fakt nemohla, a ty přesčasy! :D Teď se starám o seniory jako terénní pečovatelka soukromě. Můžu s nimi zacházet slušně a mám na čas a já sama mám také čas se napít a jít na záchod.
Mnoho pracovníků nemetabolizuje, přesně, viz. i chuděrka moje máma za pokladnou, přitom vedoucí pokladní a najíst se nemá čas, hned je někdo naštvaný :(

11 Gil Gil | Web | 30. května 2015 v 14:00 | Reagovat

* ...zacházet slušně a mám na NĚ čas :) pardon

12 Meduza Meduza | Web | 30. května 2015 v 20:23 | Reagovat

[10]: To je opravdu smutné, že i ostatním není dovoleno metabolizovat a pracovat v lidských podmínkách. Teta pracovala též jako sestra na neurologii a kolikrát když v noci někdo umřel, tak tam na pokoji ležel až do rána, protože nebyl kdo by ho odvezl, no děs. Aspoň že teď už máš normální práci, která tě naplňuje a kterou můžeš dělat tak, jak se dělat má :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama